Byli jste už někdy pořádně zamilovaní? Pokud ano, tak jistě víte, jak velká a vášnivá láska může být. Vzpomínám se také na sebe, když jsem se asi v prvním ročníku střední školy zamilovala. Já uznávám, že jsem byla ze začátku opravdu hodně stydlivá a vůbec jsme si nedokázala představit, že chytnu nějakého kluka za ruku a budu s ním chodit třeba po městě nebo po okolí školy. A opravdu hodně jsem se styděla, takže to nakonec dopadlo tak, že jsem raději svému vysněnému a oblíbeném klukovi vůbec nic neřekla. Ale ta láska byla opravdu tak silná, že to asi na mě šlo vidět.
A vždycky jsem opravdu zčervenala, když jsem šla kolem svého vysněného kluka. Nikdy bych netušila, že tohle láska dokáže. Proto jsem se raději svému idolu vyhýbala. Jenomže jsem se s tímto svěřila své kamarádce, která se mnou seděla ve škole ve školní lavici. Tak samozřejmě to dopadlo tak, že to moje kamarádka tomu klukovi řekla. Ani nevíte, jak moc jsem se styděla. Hanbou bych se propadla. Nakonec to ale dopadlo úplně skvěle, protože ten kluk, do kterého jsem byla tajně zamilovaná, tak prý po mně pokukoval už docela dlouhou dobu. Já vím, že to zní opravdu zvláštně a také zajímavě, ale je to tak.
Takže opravdu jsem byla překvapená, že dokonce i ten kluk má o ně zájem. Vždycky jsem si říkala, že jsem taková divná a snad i ošklivá, že o mě nebude mít nikdy žádný kluk zájem. Ale mýlila jsem se, což mě velice těší. Sice nám to nevyšlo, chodili jsme spolu asi dva měsíce, ale i tak jsem vděčná, že tohle se mi podařilo a že jsem poznala svou první lásku. Potom jsem byla asi dva roky sama, protože jsme se zamilovala do svého svobodného života. S kamarádkami jsem běhaly po diskotékách a zábavách, protože nás to bavilo a byla sranda. Nakonec jsem se ve dvaceti dvou letech zamilovala a jsem spolu dodnes. Musím uznat, že je to krásné.
