Při realizaci osvětlování exteriérů se zpravidla praktikuje plošná výměna světelných zdrojů po určité době. Je to z důvodu úspory nákladů na provoz a pronájem vysokozdvižných plošin či žebříků – je zkrátka mnohem snazší a levnější vyměnit všechny výbojky ve svítidlech naráz, než vyčkávat, až každá z nich ukončí svou činnost, a měnit je po jednotlivých kusech.
S tímto řešením také počítají města a obce a provádí údržbové práce v časovém horizontu přibližně jednou za čtyři roky vzhledem k tomu, že jednou z výhod sodíkových výbojek je poměrně dlouhá životnost a vysoká spolehlivost. Jsou to také nejvýkonnější osvětlovací zdroje, které známe, s velmi vysokým světelným tokem, a tak je možné snížit při předběžném rozpočtu na výstavbu venkovního osvětlení počet jednotlivých sloupů, resp. prodloužit vzdálenost jejich rozestupu, ve srovnání s jinými typy světelných zdrojů (halogenidových a rtuťových výbojek a většiny LED reflektorů).
Kde mají sodíkové výbojky zásadní význam
Památkové objekty – dokážete si představit osvětlovat studeným odstínem bílého světla renesanční fasády a gotické oblouky? Výsledek bude nejen nepřijatelný, ale i nepřirozený. Bude působit příliš ostře a kontrastně. Teplá bílá s nádechem do žluté až oranžové barvy vytváří dojem více plastického reliéfu a hlavně všem ostrým přechodům dodává klidnější atmosféru.
Parková zeleň – parky, fontány, přístupové cesty v obytných zónách, rekreační areály a vodní plochy, to vše spojuje společný jmenovatel – oddech. Do prostředí, kde lidé odpočívají, svit sodíkových par neodmyslitelně patří již řadu let a stěží si dokážeme představit umístit do těchto míst jiný zdroj světla. Jedny z prvních aplikací, kde se v šedesátých letech minulého století začaly instalovat do objímek právě sodíkové vysokotlaké výbojky 250 W, byly lázeňské kolonády a květinové parky s okrasnými dřevinami.
